Margarethe Hampel: Můj pohled na naše dnešní vztahy je rozpolcený

Margarethe Hampel: Můj pohled na naše dnešní vztahy je rozpolcený

Margarethe Hampel se narodila 16. 6. 1940 v Českých Budějovicích, kde žila i během války. Těsně před koncem války vzal otec Margarethu, její o rok starší sestru a maminku z Budějovic do Nové Pece na Šumavě, kde zůstali až do svatodušních svátků. Do Německa se rozhodli vydat sami dříve než Američané předali Novou Pec do českých a ruských rukou. V Bavorsku nalezli ubytování u staršího páru, kde přečkávali, než se budou moct vrátit zpět do Budějovic. K tomu už ale nikdy nedošlo…

V Bavorsku se pak několikrát stěhovali než zakotvili ve Wiesbadenu, kde otec paní Hampel nalezl zaměstnání, které však vykonával jen osm měsíců, než v roce 1955 zemřel.

Paní Hampel se v roce 1966, dva roky po svatbě, přestěhovala se svým mužem do Massingu, kde žije dodnes. Její manžel byl vysídlen z Hrubého Jeseníku, oba se angažují v Sudetoněmeckém krajanském sdružení. Pan Hampel už však kvůli špatnému zdravotnímu stavu na Koncert smíření nepřijede, a tak paní Margarethe přijede s dcerou.

„Můj pohled na naše dnešní vztahy je rozpolcený, je ovlivněn krutostmi, které po skončení války postihly německy mluvící obyvatelstvo včetně mnoha mých příbuzných, kteří bohužel těmto krutostem padli za oběť, aniž by pachatelé byli kdy potrestáni. Kromě toho se i ptám, proč nemohly být zrušeny vyvlasťnovací dekrety (které na rozdíl od vražd zrušeny být mohly), když po sametové revoluci došlo k restitucím majetků zabraných komunisty po roce 1948. Přesto jsem ráda za každé takovéto přátelské setkání a vstřícnost.“

Na zadní stranu fotografie z prvního svatého přijímání, které paní Hampel přijala v roce 1948 v bavorském Harbachu, její matka napsala následující báseň:

Vertrieben aus der Heimat!
Dies Bild drückt aus es klar,
daß noch nicht überwunden,
wie einst zu Haus es war.
Froh wachsen nur die Kinder
trotz aller Not heran,
erleben unbekümert,
wie Fremde Heimat weden kann.

Paní Hampel nám také poslala fotografii svého prastrýce, hajného Georga Vogela, který v roce 1946 přišel o život v pracovním táboře pro Němce v Zámostí u Budějovic.